„Chci si zase užívat milování. Ale jak na to, když jsem ztratila chuť a nic v těle necítím? S mužem jsme se od sebe intimně vzdálili. Nespíme spolu už dlouho. Máme se rádi, ale všechnu energii mi bere péče o dítě (děti) a domácnost. Večer už nemám na sex ani pomyšlení. Trápí mě to, ale nevím, co s tím…“ To jsou v různých modifikacích...
„Pokud se naučíme své tělo vnímat, naslouchat mu a nechat se jeho reakcemi vést, nepotřebujeme žádná další vodítka. Budeme vědět, jak žít, co dělat, kam jít, jak být v životě šťastné.“ … napsala jsem do anotace na nový víkendový kurz Mé tělo, můj poklad. Bylo to asi dva týdny poté, co jsem v soukromé skupině na FB Jemná síla ženství – ženský kruh...
Článek jsem začala psát před pár dny… bylo krásné letní ráno a já si užívala pohodu na chalupě. Omývaly mě vlny lásky, odpočinku, rozjímání, naladění na Matku Zemi, tvořivosti. Dali jsme si s Kubou snídani pod kaštanem. Stůl překypoval hojností. Přesně tak, jak to mám ráda, jak je zvykem v mém království. Blumy a rajčata ze zahrádky, slaďoučký meloun, čerstvé pečivo,...
Inspirací k napsání této velmi osobní zpovědi mi byly dvě ženy. První z nich je má drahá přítelkyně Lusi Lu, která mi před časem nahrála hlasovou zprávu. Zpráva zněla zhruba takto: „Janitko, četla jsem tvůj blog a chci se tě na něco zeptat. Jak to vlastně teď máš se ženami? Přijde mi, že píšeš čistě pro ´heterosexuální ženy´ a zdá se,...
Být jemná, křehká a zranitelná pro mě po dlouhá léta znamenalo být slabá. Slabý jedinec v přírodě umře, říkala jsem si. Já umřít nechtěla. A tak jsem se manifestovala do role silné ženy – amazonky – která všechno vydrží, všechno zvládne, nejlépe s úsměvem, a když je potřeba, tak se za svojí pravdu i popere. Chlapy jsem měla na háku a celkem slušně jsem je válcovala. V práci...