Článek jsem začala psát před pár dny… bylo krásné letní ráno a já si užívala pohodu na chalupě. Omývaly mě vlny lásky, odpočinku, rozjímání, naladění na Matku Zemi, tvořivosti. Dali jsme si s Kubou snídani pod kaštanem. Stůl překypoval hojností. Přesně tak, jak to mám ráda, jak je zvykem v mém království. Blumy a rajčata ze zahrádky, slaďoučký meloun, čerstvé pečivo,...
Být jemná, křehká a zranitelná pro mě po dlouhá léta znamenalo být slabá. Slabý jedinec v přírodě umře, říkala jsem si. Já umřít nechtěla. A tak jsem se manifestovala do role silné ženy – amazonky – která všechno vydrží, všechno zvládne, nejlépe s úsměvem, a když je potřeba, tak se za svojí pravdu i popere. Chlapy jsem měla na háku a celkem slušně jsem je válcovala. V práci...
Měla jsem období v životě (a není to zase tak dávno), kdy jsem se přistihla u pocitů, o kterých my ženy moc nemluvíme. Mrzutost, brblání, pomlouvání, žárlivost a trochu i závist. Styděla jsem se za ně, ale patřily ke mně. Pramenily z mé hluboké, nahromaděné vnitřní nespokojenosti, jejímž důvodem byla především neživá, neradostná a téměř úplně potlačená sexualita. Sexy ženy, ve kterých proudí život,...