Chci si zase užívat milování. Ale jak, když nic necítím?

„Chci si zase užívat milování. Ale jak na to, když jsem ztratila chuť a nic v těle necítím? S mužem jsme se od sebe intimně vzdálili. Nespíme spolu už dlouho. Máme se rádi, ale všechnu energii mi bere péče o dítě (děti) a domácnost. Večer už nemám na sex ani pomyšlení. Trápí mě to, ale nevím, co s tím…“

To jsou v různých modifikacích věty, které na ženských setkáních často zazní. Většinou jsou doprovázeny pocity studu, výčitek, trapnosti nebo frustrace ze strany té, která sebrala odvahu se svým trápením vyjít ven. A pocity soucitu, pochopení a úlevy (že v tom nejsou samy) ze strany mnoha dalších žen v kruhu, protože podobný stav v partnerství buď aktuálně zažívají nebo někdy v minulosti zažily.

I já jsem to měla podobně, taky jsem se bála o tom mluvit a připadala jsem si ve svých pocitech hodně sama. Proto vám, pokud podobnou situaci zažíváte také, velmi dobře rozumím. Svůj příběh o hledání sexuality jsem sepsala před časem do článku Proč spolu nespíme >>. Dnes o možném řešení chci psát z jiného úhlu.

Na začátek mi dovolte jedno přiznání: Neznám univerzální návod, jak situaci změnit.

Taky jsem si kdysi přála sehnat instantní balíček libida, jehož obsah zaliju horkou vodou, vypiju a do rána budu „při chuti“ jako dřív. Jenže žádný takový lék jsem nesehnala a pokud podobné rychlé řešení na krize jakéhokoli druhu existuje, troufám si tvrdit, že nemá dlouhodobý účinek ani není podporován láskyplnou energií.

Co ale vím jistě je, že změna je možná.

Lze svému tělu opět vrátit citlivost. Lze prožívat v těle extatické stavy potěšení a radosti. Lze být na tělo napojená tak, že vždy víte, co dělat, kam směřovat a nemuset tak hledat rady v moudrých knihách. Lze nakopnout intimní život s partnerem do stavu, který jste nezažila ani v dobách vaší největší zamilovanosti.

Dokázala jsem to já, dokážete to taky!

Jen se připravte na to, že vyrážíte na dlouhou cestu, která po vás bude vyžadovat změnit přístup v mnoha směrech.

Jangový (mužský) přístup

Nedávno jsme se s mužem koukali na starší film Medisonské mosty, ve kterém Meryl Streep a Clint Eastwood prožívají dechberoucí 4 dny plné vášně, totálního propojení duší i těl. Společně prožijí jen 4 dny. Pak se spolu bolestivě rozloučí a nikdy více se nesetkají. Jejich láska však trvá až do konce jejich životů. Film je tak silný, že i muži zamáčkou slzu. Proč?

Ukazuje nádhernou zamilovanost v nejryzejší formě. O to silnější je skutečnost, že tyto pocity zažívají lidé ve zralém věku, kteří už ani nedoufali, že by se jim něco podobného mohlo přihodit.

zdroj: https://www.tv-archiv.sk/madisonske-mosty

Určitě si i vy vzpomenete na moment, kdy jste podobně vášnivý vztah prožívaly také.  Vaše dvě těla si tenkrát frčela na hormonu zamilovanosti, byla neuvěřitelně citlivá, tepající vzrušením, stačilo jen aby se milovaný přiblížil a vy už jste byla vlhká a toužila po splynutí těl… Sex byl nádherný, divoký, horký, jeden orgasmus střídal druhý… a vy jste měla pocit: ano, to je ono, teď žiju! 

Podobnou formu vášně a napětí najdeme ve většině knih, filmů a příběhů, které nás obklopují už od malička. Koneckonců najdeme je i v pornu. Jenže! To je jen jedna část naší sexuality. Ta vášnivá, ohnivá, spalující, výkonová, konající, konvenční, jangová, mužská.

Ano, je úžasná… ale ve většině vztahů, i v tom mém, je dlouhodobě neudržitelná. Jak rychle vzplane, tak rychle se spálí. Je postavená na tom, že se neznáme, že spolu denně nežijeme, že nás přitahuje nové a nevyzkoušené.

Co tedy s tím?

Když zamilovanost v partnerství opadne a my jsme uondány každodenností, dětmi, starostmi, problémy, stereotypem, stresy… a naše těla přestávají být citlivá?

Jinový (ženský) přístup

Tato sexualita je přijímající, nekonající, bez vzrušení, bez tlaku na výkon, plynoucí, jemná, láskyplná, péči, doteky, blízkost zahrnující a přitom tolik nabíjející a naplňující. Tuto sexualitu v sobě mají samozřejmě i muži, máme ji v sobě všichni. I vy! A ano, tato sexualita je dlouhodobě udržitelná!

Navíc se dá nádherně kombinovat s tou vášnivou, kterou můžeme dále vnímat třeba jako exotickou pochutinu, která čas od času oživí náš už tak pestrý jídelníček. Nejdříve je však potřeba naplnit sklepy surovinami, které potřebujeme jako základ k vaření.

Je jako voda. Osvěžuje, čistí, vyživuje. Přináší však také hloubku pocitů a emocí, nutí nás ponořit se do stínů temných vod. Nechce se nám plavat do temnoty, ale věřte mi, že jedině tam můžeme najít perly.

Naše zamrznutí v sexualitě často souvisí s nějakým zraněním, ať už na úrovni fyzické (těžký porod, bolesti, nemoc…) nebo psychické (jakékoliv zranění na duši). Toto zranění, pokud jej co nejrychleji neléčíme, neomyjeme, neočistíme, a místo toho zavřeme na několik západů, působí v našem těle blok. Zamrzne tam a znecitliví. Nedejbože, když těch zranění je více… a hromadíme je. To si pak v těle vytváříme pořádnou vrstvu ledu!

Znám to moc dobře. Pocity: to zvládnu, to překonám, už se tím nechci zabývat, chci jít dál… jsem zažila už mockrát!

Jenže při milování z lásky, kdy se dotýkáme naší opravdové přirozenosti, jsme zranitelné a křehké, nás tato odhodlanost vše zvládnout a vydržet, opouští. Rozmrzáme. Zranění se připomínají, na povrch se derou emoce. A můžou to být pořádně bouřlivé emoce, které nás i našeho partnera překvapí. Protože tyhle emoce bolí, nechceme je… a tak se milování raději vyhýbáme.

Jenže to je začarovaný kruh.

Zatímco my ženy dokážeme ve vztahu dlouhodobě nacházet uspokojení v mnohém (v dětech, v péči o domov, v přírodě, v našich aktivitách…) a k tomu, abychom se cítily milované, nám může stačit jen mužova občasná pozornost, hezké popovídání si s ním, společné rodinné aktivity a fyzický kontakt omezený na držení za ruku, pusinky, hlazení, objímání a přitulení před usnutím, pro muže toto v dlouhodobém horizontu uspokojivé není.

Nám ženám prochází láska přes srdce, skrze tělo do pohlaví. Zatímco muži to mají (ve většině případů) obráceně a jejich srdce se otevírá, tedy láska probouzí, až skrze fyzické splynutí s námi, tedy milováním.  Zjednodušeně řečeno: Pokud se svým mužem nespíme, necítí se námi milovaný. A s tím je potřeba něco udělat!

A proto…

Neplavme proti proudu. Pusťme své emoce ven. Nechme rozmrznout stará zranění. Bez toho se dlouhodobě nikam neposuneme a vše ostatní pro nás bude jen „instantní návod“, který do hloubky (a zrovna nám) nefunguje.

Muži naše emoce zvládnou a nakonec za ně budou vděční, protože konečně pochopí, co se děje a proč jsme se s nimi nechtěly milovat. Důvěřujme jim.

V jemnosti a křehkosti je naše síla.

Nechme se raději unášet proudem. Snažme se být maximálně uvolněné, receptivní (přijímající), nenucené. Nechme věci, ať se dějí. I v milování. Netrvejme na vzrušení, dokonce vzrušení nechtějme. Nemějme očekávání.

Tomuto způsobu milování se říká také vědomé milování, tantra nebo slow sex. Jsou založené na přijímání, ne-konání, na čisté (nezatížené) mysli, uvolněném těle a otevřeném srdci.

Nám ženám je tento způsob milování tak blízký a naplňující, protože je jako my. Citlivý, intuitivní, soucitný, láskyplný, jemný, pasivní. I muži v něm však najdou zalíbení, protože se díky němu naučí více milovat a být nám, jejich ženám, zase o velký kus blíž.

Jen častokrát neví, jak na to. A tak je na nás, abych je to naučily.

Začněme samy u sebe. Třeba tím, že se nebudeme bát naší jemné ženské duše a svému tělu budeme navracet citlivost. Všímejme si ho, hýčkejme ho, milujme ho. Ono totiž tělo je chrámem naší duše a stav naší duše je viditelný na našem těle.

Hodně lásky do každodenních dnů přeje

Janita

PS: ještě máme posledních pár volných míst na intenzivní víkendový kurz Mé tělo, můj poklad. Zajímá-li vás práce s tělem a máte chuť posílit svou ženskost v bezpečném prostředí vědomých žen, mrkněte SEM >>.