Vánoce, které (ne)dávají smysl?

Přestala jsem se nějak těšit na Vánoce.

Souvisí to kromě jiného i s tím, že jsem začala víc věřit… ale moje víra se ubere možná jiným směrem, než tím křesťanským. Jsem ve fázi hledání odpovědí na otázky.

Vánoce jsou součástí mojí kultury, mám ráda tu atmosféru… vůni mandarinek a vanilky, a taky že je to čas setkávání.

Ne na všechna ta setkání ale chci jít. Častokrát jen „musím“. Měla bych. Protože jsou Vánoce. 

Jenže já už nechci dělat věci jen proto, že bych měla, sakra! Chybí mi tam to proč. To ANO uvnitř. 

Vánoce se snažím „dělat“ hlavně kvůli dětem.

Pečeme cukroví, zdobíme světýlka, nalepujeme nálepky na okno. Děti „píšou Ježíškovi“, ale neumí psát ještě. Takže si nejraději vezmou papír a nakreslí, co by chtěly rozbalit pod stromečkem.

To dělaly loni. Letos si rovnou vzaly časopis z hračkového obchodu a vystříhávaly a lepily.

Miki má polepený A3 papír a Lada A4 knihu, aby se jí tam, všechno co si přeje, vešlo.

Pro naše děti, a možná i pro ty vaše, jsou Vánoce hlavně o dárcích. Podprahově snad i o tom, že se sejdeme, že vídáme příbuzné, a určitě i o té atmosféře a cukroví.

Pro mě to začalo být nějak prázdné. 😔 Vlastně vždycky trochu bylo, jen jsem si to tak plně neuvědomovala.

Nemít děti – jakože jsem obrovsky vděčná za to, že je mám – tak možná i někam odjedu, nebo si je oslavím jen trochu.

Kvůli tomu, že to je kulturní zvyk, že mám ráda bramborový salát a kapustnicu, která mi připomíná tátu, a že jsem na Štědrý den s mámou. Kromě pár výjimek tomu tak 42 let vždycky bylo.

Máma se mi letos poprvé svěřila, že má z Vánoc všechny ty roky nervy. Na advent to na ní padne a pak už jenom nestíhá.

Pokaždé má  pocit, že nemá dost dárků, dost uklizeno, dost nakoupeného jídla… minule musela vyhodit kapra, protože koupila baleného a smrděl…

Poslední roky se jí prý nedaří dělat dobré cukroví, nechce ani dramaticky uklízet…a stát celé svátky stát u plotny… Nejradši by prý šla někam na večeři nebo k někomu na návštěvu a pak se vrátila do tepla a oddechla by si, že už to má za sebou.

Fakt jí rozumím.

Celé ty roky si jí pamatuju už docela vyřízenou, jak ještě před štědrovečerní večeří stírá podlahu a po rozbalení dárků odpadává. Dělala to tak i její máma. A dělám to tak i já. I když, přiznám se, už se zatěžuju o trochu míň… 

Nedělat Vánoce by mi bylo líto … hlavně kvůli dětem. 

Jenže je „děláme“ hlavně proto, že se na nás už po Halloweenu (další komerce bez smyslu) začnou odevšud valit. Ani si nestačíme vydechnout.. a užít si podzim…a už to všude bliká, už přicházejí pozvánky: výtvarka, školka, škola, volejbal… mikulášská, vánoční… ještě na rozsvícení stromu musíme, ó můj bože!

Kdyby to aspoň o tom Bohu bylo.

Minulý rok jsem domů koupila knížku – Příběh Vánoc. Abychom si s dětmi vyprávěli, že Vánoce nejsou jenom o dárcích, že se oslavuje zrození Ježíše. Že nenosí dárky, ale je to takové neobyčejné miminko, syn Boží, který později přinese lidem naději, víru… smysluplnější styl života.

Ten příběh se k nim už trochu dostal skrze koledy a divadýlka ve školce ale …. Vlastně si myslím, že ho úplně nechápou. 

Nechodíme do kostela. Nechodí na náboženství. Ani já jsem nechodila. 

To nejvíc, co moje děti vnímají, jsou lákavé balíčky s obřími mašlemi… ve všech obchodech a výlohách a ty akce, kterých se „musíme“ účastnit.

Na mě se to valí ještě ze sítí. 🙈

Vlastně ani nevím, co je Black Friday, ale tuším, že bych si něco měla koupit ve slevě, protože pak už to budu mít drahé (btw, nemám zatím jediný dárek).

Aha, teď jsem si to vygůglila:

Díkůvzdání. Začátek adventu (Vánoc). A domov Ježíšův Betlém a lidé Palestiny trpí.

A my? Stres. Spěch. Tlak. Nákupy. Přesčasy. Haha hihi, tak šťastný a veselý. 

Dyť jsou Vánoce.

Ach jo. Je tady někdo, komu to takhle taky nedává smysl? 

Nechci Vánoce přežít. Nechci být otrokem komercializace ani toho „že se to tak dělá“.

🙏🏻 Chci se Vánoce užít, něco hodnotnějšího si z nich vzít. 

🙏🏻 Potřebuju jim vrátit ten duchovní smysl… symboliku, porozumění. A bavit se o tom s dětmi.

🙏🏻 Chci, aby pro nás Vánoce byly tou oslavou světla, které se rodí ve tmě, v bídě – tj. v problémech, se kterými se v našich mikro i makro světech potýkáme. 

🙏🏻 Chci to světlo uvidět. Potřebuju to naději. Nejen pro mě, pro všechny lidi na světě. Pro děti, pro mámy. Pro duchovní hledače, kteří věří v Boha, v Něco, ve vyšší Sílu… vnímají Přírodu, Kolu roku… a už chtějí, sakra, žít v Pravdě!

🙏🏻 Chci, aby každý můj čin a rituál, který letos na Vánoce udělám, dával SMYSL.

🙏🏻 Chci ticho a klid k rozjímání.

🙏🏻 Chci být lepším člověkem, než včera, než loňské Vánoce.

🙏🏻 Chci pomoct těm, které nemají takové štěstí jako já. Nejenom dnes, nejen letošní Vánoce.

🙏🏻 Chci, aby se to všechno výše stalo součástí mého života nejen měsíc v roce.

🙏🏻 Chci vyměnit chci… za PŘEJI SI… 

🙏🏻 Přeji si být pokornější, silnější, víc věřit.

🙏🏻 Přeji si procítit naději v nový lepší začátek. 

Počínaje první adventní nedělí 30.11. a pak každou další neděli budu posílat newsletter s myšlenkami, prožitky, uvědoměními kolem adventu. Bude v nich i inspirace pro vás, otázky k zamyšlení a tip na sebepéči i od mojí kolegyně Jarušky Šrámkové.

Bude to taková cesta hledání smyslu. Cesta do sebe. Uvidíme, kam nás to zavede.

Můžeme si o tom pak mailem psát, sdílet ta svoje uvědomění a prožívání.  Třeba společně zachytíme nějakou změnu, dotkneme se hloubky… třeba ty Vánoce nakonec budou dávat smysl a my ho budeme moci rozvíjet i v dalších dnech našich životů.

Jdete do toho se mnou? Pokud tam ještě nejste, nezapomeňte se přihlásit do newsletteru, a pak se těšte každou adventní neděli…

🙏🏻