Co jsi pro sebe dnes udělala?

„Někdy se mi to udržování ženské energie daří líp a někdy míň,“ svěřila se mi nedávno do e-mailu přítelkyně. „Třeba dneska jsem pro sebe nic neudělala a bylo mi to líto. Hodně jsem pracovala na počítači, abych vše stihla. Večer jsem se pak pohádala s mužem jen z takového divného přetlaku, který jsem v sobě měla. Ale jindy mi to jde krásně. Jdu se projít ke studánce, zatančím si na tvé playlisty, upeču chleba a cítím v sobě radost a takové to příjemné plynutí,“ svěřila se ještě.

Udělat něco pro sebe

I mně se daří udělat denně „něco pro sebe“ někdy líp a jindy méně. Kolem Vánoc jsem prožila v tomhle směru totální krizi. Nahromadilo se ve mně vše náročné za uplynulý rok, kdy jsem pečovala hlavně o druhé a zapomínala jsem na sebe. Během listopadu a prosince, kdy jsem se odstřihla od sociální sítí a odhodlaně tančila s temnotou, se vše, do té doby pracně udusávané, zvířilo a prodralo se na povrch.

Těsně před Štědrým dnem jsem se cítila na pokraji vyhoření. Chtěla jsem okamžitě přestat s kojením, protože jsem měla pocit, že ze mě mé dítě vysává poslední zbytky energie, v těle mi řádil zánět a můj košík dávání byl doslova vyžraný i včetně dna. Nebylo mi v tomhle stavu vůbec dobře. Ale jak světlo v přírodě postupně přibývalo, začalo se vyjasňovat i mně.

Uvědomila jsem si totiž, že si za tu k smrti unavenou realitu můžu sama. A jen já sama ji můžu ohnout tak, abych se v ní zase cítila spokojeně.

Ono je dávání totiž moc příjemné a jde nám ženám tak nějak samo, přirozeně. Přirozeněji než braní. Například času pro sebe. Ale pro to, abychom zářily, kolem nás se linula příjemná ženská měkkost a harmonie, zkrátka abychom v sobě měly dost lásky pro rozdávání našim milovaným, musíme ji nejdřív denně živit samy v sobě.

Jasně, to už víte, četly jste tuhle poučku o sebelásce na internetech milionkrát. Jenže možná se vám to v každodenním shonu, stejně jako ještě nedávno mně, nedaří. Prozradím vám tajemství, díky kterému mi péče o sebe začala fungovat. Nemusí to platit zrovna pro vás, ale třeba v mém příběhu najdete inspiraci.

Časoprostor jen pro mě

Většinu denních činností kolem běhu naší rodiny dělám s dcerkou. Společně vaříme, pereme, věšíme prádlo, zaléváme květiny, povlékáme postele, uklízíme :), venčíme psa, nakupujeme… Ona je nadšená, že jsme spolu, a já pro ni nemusím vymýšlet žádný extra program. Domácí práce kombinujeme s odpočinkovými aktivitami. Hrajeme si, chodíme plavat, skotačit do tělocvičny, spíme, touláme se venku, mazlíme se, blbneme v peřinách a tak…

Naopak v čase pro sebe jsem nekompromisní. Když mám volno (rozumějte Lada spí nebo je venku s tatínkem) je to posvátný čas jen pro mě. Během tohoto času neuklízím, nevařím, neperu, nevenčím psa, pokud si to sama nezvolím, ale myslím prvně na to, že musím dobít baterky. Zeptám se sama sebe: „Co dnes potřebuju?“ A přítelkyně intuice mě navede tím nejlepším možným způsobem.

Aha, umýt si a vyfoukat vlasy. Aha, jít se projít do lesa a jen tak být. Zacvičit si jógu, napsat si něco do deníku, udělat si dobrý čaj a sednout si na chvíli na balkon s knížkou, pustit si hudbu a zatančit si, dát si horkou koupel a promasírovat tělo olejem, pořádně od srdce si zazpívat…

Teprve potom, co cítím, že jsou mé zdroje aspoň částečně obnovené (my ženy máme úžasně rychlou schopnost regenerace), na což stačí někdy půlhodina jindy hodina, beru do ruky mobil nebo zapínám počítač. Moje práce – psaní, tvoření on-line obsahu a živých kurzů pro ženy – je můj způsob seberealizace, který mě neskutečně baví a naplňuje a většinou mě také dobíjí.

Jen tu mou vášeň v kombinaci se všemi mými životními rolemi musím dobře vyvažovat. Když jednu oblast přeženu, košík je zas co? Prázdný. Takže si od nového roku dávám záležet na tom, abych vždy, když mám „volno“, postupovala v tomhle pořadí: nejdřív já a pak všechno ostatní.

Nejdřív já a pak všechno ostatní

Upřímně, někdy mě stojí hodně přemáhání přešlapovat hračky, dělat že nevidím horu špinavého nádobí a místo toho si jít zacvičit na podložku. Jindy mám zas takovou chuť zasednout k počítači a začít tvořit hned, co malá usne, nebo za nimi s Kubou klapnou dveře, ale raději se ještě na chvíli (klidně i v pohybu) zastavím a potěším duši nebo tělo.

„Nejdřív já a pak všechno ostatní“ má svůj smysl.

Mám vyzkoušeno, že když tohle pořadí poruším, třeba se fakt neudržím a jdu hned pracovat, anebo je mi líto hladových krků a peláším k plotně, nebo už vážně musím jít umít ta upatlaná okna, čas jen pro mě se rozplyne a nezbyde z něj vůbec, ale vůbec nic. Když upřednostním druhé před sebou, nedejbože třeba i více dní po sobě, můj vnitřní papiňák začne syčet a pískat a v nejmíň nečekanou chvíli naprosto zbytečně bouchne.

Tuším, že tenhle stav dobře znáte.

Naopak, když pod hrncem udržuji mírný plamen a pravidelně bublající směs emocí podlévám příjemným ženským plynutím, vše uvnitř krásně měkne a voní a mísí se v životodárnou potravu, kterou se nakonec nasytím já i všichni kolem mne.

Od té doby, co praktikuji „denní praxi“ v podobě braní si času pro sebe, v mém košíku je dostatek trpělivosti, pozornosti a lásky na rozdávání. Jsem mnohem více napojená na potřeby mé dcery a daří se mi je plnit bez toho, abych já strádala. Když pak spokojeně usíná, mám pocit, že jsem dobrá máma. Večer mi navíc zbývá dost energie na to, abych si popovídala s mým mužem anebo se k němu s chutí přitulila. V tu chvíli se zas cítím dobře jako partnerka, milenka…  jako žena.

Dobře ale vím, že občas potřebuji doplnit spíže a sklepy mého ženství hojnou sklizní. To se mi daří skvěle, když jsem v kruhu blízkých žen nebo jedu někam na ženský víkend. Z takových setkání pak čerpám dlouho.

Loni jsem kurzy jen pořádala a vedla, a to pro mě z hlediska doplňování zásob není úplně ono. Letos si přeji v tomto směru více čerpat pro sebe. Abych se dál rozvíjela a prohlubovala své poznání, které zase mohu předávat dál, a taky proto, abych si odpočinula a mohla jen tak být.

„Já jsem“ je koneckonců hlavní záměr mé letošní jantry (vision boardu), kterou jsme s účastnicemi tvořily na závěrečném víkendu z cyklu Posvátné tváře ženství. Dostala jsem k němu od všech zúčastněných žen požehnání, takže pevně věřím, že se mé přání vyplní.

Vám chci popřát, ať si pravidelně dopřáváte čas pro sebe a hýčkáte si tím svou ženskost. Vyplňujte tento posvátný prostor tím, co právě v danou chvíli nejvíc potřebujete.

Můžete začít tím, že si před spaním položíte otázku: Co jsem pro sebe dnes udělala? Pokud při odpovědi zaznamenáte příjemný pocit, je to skvělé. A pokud si uvědomíte, že jste na sebe opět zapomněla, nevyčítejte si to. Učíte se novému zvyku, a to chvíli trvá. S laskavostí své unavené já obejměte a domluvte se s ním, že hned zítra si na sebe uděláte čas.

Každý den je nový začátek.