„Abyste se dozvěděli o sobě něco víc, musíte vystoupit mimo svou zónu komfortu.“ Tuhle větu jsem dlouhé roky vnímala jako svůj hnací životní motor. Možná právě teď cítíte, že zdolávání náročných výzev je i pro vás vzrušujícím dobrodružstvím. Možná vystupujete mimo svůj komfort tak často, že už vám to ani nepřijde.
Ale napadlo vás někdy, že můžete osobnostně růst a rozvíjet se, když se zahrnete péčí, bezpečím, slastnými prožitky, respektujícím okolím a podporou? Tedy komfortem?
Způsob osobního (i fyzického) rozvoje postaveném na výstupu z komfortní zóny a náročných výzvách se stal po mnoho let mým hrdě vyznávaným životním stylem.
Skákala jsem ze skály, nasedala za běhu do „vrtulníku“, sjížděla divokou vodu, střílela, řídila tank, brodila se smradlavým bahnem, mrzla v ledové vodě, závodila, vyhrávala, prohrávala, ztrácela se v mapě, probouzela se a usínala na sněhu, plnila úkoly v časovém limitu, jedla paštiku se šlehačkou, zachraňovala zraněné, tančila před lidmi, malovala si (i druhým) na tělo, vedla lidi…
Učení zážitkem mne bavilo a naplňovalo natolik, že jsem se rozhodla udělat si na něj papír a dále je předávat jako instruktorka v kurzech pro děti, dospívající i dospělé. Po dobu studia a své kurzovní praxe jsem získala dovednosti, kterých využívám ve svých živých akcích doteď a jsem za ně velmi vděčná.
Naučila jsem se mnohé o dramaturgii, programových prostředcích, hře, tvorbě kurzů, práci v týmu, fungování účastnické skupiny… a nejvíc o sobě.
Extrémní životní styl se však odrážel ve všech oblastech mého života. Výzvám – zejména těm uvnitř mne – jsem čelila (a nejspíš je vědomě vyhledávala) v partnerství, mezilidských vztazích, práci, domácnosti, financích, cestování… Z komfortní zóny jsem tak vystupovala téměř denně. Byla jsem závislá na droze jménem „To dám!“.
Prostě…
Jenže pak to jednou zabolelo moc a já začala cítit, že další takovou výzvou už nic nezískám. Že už jí nejspíš ani nezvládnu. Ležela jsem v posteli vyhořelá, k smrti unavená. Na kontě několik úspěšně dokončených projektů, ale tělo totálně vyčerpané, duše vyprahlá. Opravdový život mi utíkal mezi prsty a já si toho málem v tom zápřahu ani nevšimla.
Jediné, po čem jsem tehdy hluboce zatoužila, byl KOMFORT. Nemuset nic zvládat, překonávat, držet, vydržet, dokazovat, dávat.. na úkor sebe a svého zdraví.
Jenom být... sytit se, hýčkat a čerpat.
Nechat o sebe... pečovat, nechat se rozmazlovat.
Rozplynout se... do slastného pocitu rozkoše, že mé tělo cítí, je nabité, žije!
... že má duše rozkvétá a srdce tepe.
Dovolit si... být milovaná, milovat a milovat se.
Moct... vyjádřit svoje emoce.
Mít... dostatek a hojnost.
Přijmout... podporu a pomoc.
Věnovat se... tomu, co mě baví.
Cítit... ve všem, co dělám, radost.
A víte co? Ve chvíli, kdy jsem si všechny tyhle pocity rozhodla dopřát (a dopřávat pravidelně), změnila jsem se.
Rozkvetla jsem. Stala jsem se ženštější. Víc zářím. Jsem jemnější. Nemám potřebu bojovat a soupeřit, porovnávat se a pomlouvat. Chci spíše spolupracovat, domluvit se, ocenit jinakost druhých a třeba v ní najít inspiraci. Jsem spokojená. Můj život se dostal do harmonie. Objevuji v sobě nekonečný zdroj lásky. A jsem schopná dávat, aniž by mě to vyčerpávalo.
To vše díky komfortu a péči o sebe.
Samozřejmě, že toto není trvale udržitelný stav a není ani zadarmo. Někdy je potřeba udělat krok mimo pohodlí, překonat překážky a projít krizí. Ostatně… Krize k našemu životu patří a pro náš rozvoj jsou naprosto nezbytné. Ale je dobré vědět, co nás může znovu nabít a umět se do komfortního stavu opět vrátit.
Zastavte se na chvíli a zamyslete se nad tím:
Jděte za tím, aby vám bylo skvěle a naučte se přijímat a říct si o to, co se vám nedostává. Taky se stále učím, nejde vše změnit lusknutím prstů. Jsem už však nějakou dobu na cestě a s každým dalším krokem se cítím lépe, silnější, vyrovnanější a radostnější. A přála bych si, abyste se tak cítily i vy.
Potřebujete-li další tipy k povzbuzení, mám pro vás e-book Rozkvétání ženy aneb 7 kroků k (znovu) nalezení vlastního ženství. Párkrát kliknete a máte ho zdarma v e-mailové schránce.
Držím vám palce.
Janita