Darování menstruační krve Zemi

Přijde vám darování menstruační krve zpátky Zemi mimo vaši realitu? Jste otevřené mnoha věcem, ale tohle je i na vás prostě moc ezo? Nevíte, proč byste to měly dělat, kromě toho, že to je mezi lesanami v módě? Anebo vás k tomuto starodávnému rituálu něco přitahuje, ale blokuje vás praktická stránka věci? 

Naprosto vás chápu, měla jsem to velmi podobně. A to je také důvod, proč píši tento článek.

Pominu teď ekologické a zdravotní hledisko a položím vám otázku, která pro mne osobně byla tehdy zásadní. Věděly jste, že spolu s použitou vložkou nebo tamponem vyhazujete do koše obrovskou sílu, která je ve vás ukryta a čeká, až si ji uvědomíte a začnete ji používat? To samé platí, pokud vyléváte krev z menstruačního kalíšku do záchodu. 

“Svojí sílu rozhodně nikam vyhazovat nechci,” pomyslela jsem si.

Už jsem z ženských kruhů a kurzů znala mnoho rituálů s krví, které pomohou zlepšit vztah k menstruaci, sama je ženy ve svých kurzech  učím. Jenže najít si menstruační kámen, udělat si oltář, vyrobit si menstruační šperk anebo si vést menstruační deník není stejné, jako když se rukama dotýkáte vlastní krve. A tím vlastních kořenů, celé generace žen vašeho rodu, celé podstaty zrození a nepoznané, hluboké ženské kolektivní moudrosti.

Přiznám se, že jsem měla trochu strach, jakou pandořinu skříňku tím otevřu. Je paradoxní, že jsem se své divoké síly bála, že?

Kromě toho, že jsem nevěděla, jak mám sbírání krve vyřešit prakticky, když nepoužívám ani nechci používat menstruační kalíšek. Nedokázala jsem si také představit, jak jdu s kýblem krve do lesa a do toho potkávám sousedy a sousedky a vysvětluji jim, co jdu dělat. 🙂 Při té představě mi přicházely pocity jako: trapnost, stud, potřeba krev skrýt, nepochopení, odsouzení, nálepkování, pomluvy… a skutečná fyzická bolest v břiše, ztráta hlasu, sucho v  krku.

Dávné kolektivní ženské zranění se ozvalo. A to jsem si myslela, že mám svou krev přijatou a na několika rituálech Menarché (přijetí první menstruace) odplakanou. Jenže tyto pocity jsou stále přítomny v kolektivním poli, a tak je můžeme do sebe kdykoli znovu natáhnout.

Dovolte mi jednu vsuvku.

ČERVENÝ STAN

obrázek z profilu @portal.yoni

Asi už jste slyšely o červených stanech… nebo ne? Jedná se o pradávnou tradici, kdy se všechny ženy z komunity během menstruace scházely ve stanu, a tam společně menstruovaly přímo do země. Dříve totiž byly ženy naprosto sladěné s cykly přírody, jejich těla reagovala na změny svitu měsíce, a tak většina z nich ovulovala na úplněk a menstruovala na novoluní.

Během novu se potkávaly v červeném stanu a skrze svou krev se propojovaly se vším ženským, co nás obklopuje, se svou divokou podstatou. Zpívaly, tančily, pečovaly jedna o druhou, o svá těla. Nechávaly k sobě přicházet a sdílely mezi sebou důležité zprávy, které potom oceňovala a vážila si jich celá komunita. Aby se ženy mohly plně položit do menstruačního proudu sdílené moudrosti, převzali prý většinu jejich běžné práce muži. Když bylo potřeba, starali se o děti, vařili… zkrátka… ženský a mužský svět byl tak nějak v harmonii.

Jenže pak se něco stalo.

Vládu převzal patriarchát a křesťanství (a další náboženství). Vše smyslné a přirozeně ženské bylo zahaleno do pláště hříchu, hodné odsouzení a opovržení. Mnoho žen bylo pro svou smyslnost, sílu a léčivé schopnosti označováno za prostitutky a čarodějnice, perzekuováno, bito, upáleno….

Bylo snazší si ženu fyzickou silou podrobit, než se její vnitřní síle postavit.

A tak cestu lásky a harmonie s přírodou vystřídal boj, chuť dobývat, kontrolovat a vlastnit. Pro ženy bylo bezpečnější mlčet a na svou divokou moudrost a mysterium krve zapomenout. Aby přežily. Ony a jejich děti.

Jen si samy zkuste tohle jednoduché cvičení (z online kurzu Umění plynout), kterému říkám hlas yoni. Mnoho žen není schopno ze sebe, ze své svatyně dostat hlásku. Někdy v minulosti byl pravděpodobně jejich hlas utišen. Hlas, to je zrcadlo duše. Dávné ženské zranění si s sebou ve svých dělohách neseme všechny.

Skvělé na tom je, že ho můžeme vyléčit. A nejen tohle, ale i mnoho dalších traumat, které si naše těla (a naše dělohy) pamatují. 

Ano, máme schopnost sebeléčení!

KREV JE LÉK

Například pomocí menstruační krve. Díky tomu, že se znovu napojíme na tuto dávno zapomenutou moudrost. Žena se totiž díky měsíčnímu krvácení přímo kontaktuje se Životem, se Zemí a s Měsícem, se svými kořeny. To všechno jsou obrovské zdroje síly a životní energie.

Vztah s krví je začátkem dlouhé cesty. Je základem pro čištění a léčení ženské dělohy.

Krev je nejmocnějším lékem, který jako ženy máme. Je to ona, která vede každou novou fázi a důležité přechodové rituály v našich životech. Děloha je přímo spojena se srdcem a vizí duše. Péče o dělohu mění způsob, jakým čelíme a vztahujeme se k životu.

obrázek z profilu @portal.yoni

Naše děloha je jako obrovská houba, která si pamatuje vše, co se v ní odehrálo. A nejen v našem životě, ale i v životě našich maminek, babiček, žen z našeho rodu, nebo úplně zdánlivě neznámých žen ze současnosti či minulosti. Naše děloha je naše druhé srdce. Pulsuje, dýchá a cítí. Cítí, když hoří les v Amazonii, cítí, když je žena na blízkém východě ukamenována k smrti. Na určité úrovni vědomí jsme všechny ženy propojené.

Naše děloha do sebe také vtahuje všechny chemikálie, kterými ji pomocí vložek a tampónů dusíme. Stejně tak jako odpadem z nich dusíme Matku Zemi. Pak se divíme, že naše zdraví a zdraví naší Planety jsou nalomené.

Když jsem se tohle dozvěděla, něco ve mně se probudilo a nenechalo mě spát. Chtělo to, abych dál prohlubovala vztah ke svému ženství, abych opravdu vědomě začala prožívat fáze menstruačního cyklu a fáze menstruace samotné, abych četla a vzdělávala se a dozvídala se o tomto tématu víc.

Objevila jsem různé zajímavé zahraniční projekty a lektorky, které se zaměřovaly právě na téma menstruace, ženské spirituality a moudrosti lůna a nakonec jsem se přihlásila i do online kurzu úžasné Mariny Guadalupe z Brazílie, která se (nejen) tématu menstruace učila roky od Peruánských babiček. Tyto dcery andských indiánů starodávný rituál “plantar a lua” neboli “sázení měsíce” nikdy nepřestaly praktikovat a moudrost krve se u nich stále z generace na generaci předává. 

Umíte si představit jaké úžasné studny vědění to jsou? 🙂

Díky Marině a dalším inspirativním ženám, například zpěvačce Ayle Schafer, jejíhož živého workshopu Womb Wisdom jsem se zúčastnila v létě 2020, ke mně přišly i některé ženské písně podporující vztah k Luně, menstruaci, děloze a ženství, které jsem si začala sama prozpěvovat na procházkách přírodou. Představovala jsem si u nich, jak krvácím do Země a touha „zasadit měsíc“ byla ještě silnější.

LÁTKOVÉ VLOŽKY = MALÝ ZÁZRAK

„Jenže jak odchytávat menstruační krev?“ vrtalo mi stále hlavou.

Věděla jsem, že nechci používat menstruační kalíšek. Byť má určitě mnoho výhod a některé ženy ho milují, já nejsem ten případ. Krev nemůže volně vytékat, kape do kalíšku a hromadí se uvnitř pochvy, a tím brání jejímu přirozenému plynutí ven z yoni. Kalíšek může v pochvě způsobit i podtlak a hlavně… mi bylo nepříjemné mít uvnitř sebe cizí předmět. Nevím, jak jinak to popsat, ale prostě mi má intuice napovídala, že kalíšek není pro mě. A tak jsem hledala jiné způsoby, jak krev sbírat. 

Volná menstruace a odchytávání krve na záchodě mi bylo nepohodlné, podařilo se mi vždy chytit jen pár kapek. Pak jsem ale i díky Marině objevila staro-nový zázrak – látkové vložky – a problém byl vyřešen. Doma jsem jich několik měla, dostala jsem je jako dárek k látkovým plenám pro mou dceru, a to pro začátek stačilo. Když to nestačilo, posloužila rozstřihnutá dětská čtvercová plena. Později jsem si pořídila set od Aluchy. Její nádherné vzory a velký výběr mě nadchly. Mrkněte na její e-shop >>, určitě si vyberete a z jejího přátelského přístupu budete nadšené. 

Myslím, že je důležité, udělat si z menstruace příjemnou záležitost, na kterou se těšíte, a pěkné látkové vložky, případně nějaká krásná taška nebo pytlíček na ně, tento pocit rozhodně podpoří. Podobně jako když nosíte krásné menstruační prádlo (vyzkoušet můžete třeba menstruační kalhotky, které u Aluchy také pořídíte), šaty, náušnice, již zmíněný náramek nebo menstruační náhrdelník.

Pak už stačilo jen vložky odmočit ve studené vodě a úžasný růžový koktejl pro rostlinky byl připraven. 🙂 

Jakmile jsem poprvé svou krev vylila ke květinám na balkóně a později ke stromu „zrození“ mé dcery na zahradě a dalším stromům v lese za domem, pocítila jsem v těle nepopsatelnou radost a zvláštní dosud nepoznané propojení s něčím velmi starým.

Menstruační krev, která z našeho těla odchází, je plná živin, jež „měly vyživit dítě“. Ačkoli v našem těle již umřely, něčemu dalšímu ze Země k životu pomohou. A to je… koloběh života a smrti, kterému také dáváme tímto způsobem úctu.

Vylévat do Země krev smíchanou s vodou je více doporučováno, než vylévat krev samotnou (například z kalíšku). Pokud to uděláte bez vody, krev zůstane jen na povrchu půdy nebo lehce pod povrchem. Nedostane se tak hluboko ke kořenům rostlin a v zemi žijících živočichů jako ta smíchaná s vodou. Nezředěná krev se zase používá při různých rituálech, které učím v kurzech.

Odmáčení látkových vložek ve vodě je navíc v době menstruace úžasným čistícím rituálem. Čistění probíhá uvnitř nás i navenek. Ono to trvá, než se krev z vložek uvolní. Než je potom vyperete, než uschnou a než jsou připravené k dalšímu použití. Podobně bychom i my v době menstruace měly být “pomalé”. Pomalu mluvit, pomalu se pohybovat, pomalu hýbat hlavou, co nejvíc odpočívat a být jen samy se sebou, ve své jeskyni moudrosti, pokud to jde. 

Naše předkyně, moudré bohyně a porodní báby prý dokázaly z krvavých stop, které na látce zůstávají, věštit. Je to zajímavá zkušenost, kterou doporučuji vyzkoušet. Vznikají mnohdy nádherné obrazy, které promlouvají k našemu podvědomí, často i vykouzlí úsměv na tváři. 

„Naše babičky vyprávěly, že každá žena nese ve svém lůně fontánu hluboké, ohnivě červené vody, která tiše chrání tajemství života a smrti. Jednoho dne, za noci úplňku babičky předpověděly bouři, která nás přivede do doby zapomnění. Zapomeneme na medicínu našich vod a rostlin, na to, jak s láskou rodit a vychovávat naše děti. Věděly ale také, že probuzení dosáhneme skrze znovuobjevení moudrosti lůna, že si znovu zapleteme vlasy a nabídneme naši krev Zemi ve víře a vděčnosti našich měsíčních cyklů.”

Mariana Guadalupe, @portal.yoni

BUĎME ZMĚNOU, KTEROU CHCEME VE SVĚTĚ VIDĚT

obrázek z profilu @corpocasamadalena

Budeme-li naši menstruační krev ignorovat a považovat ji za „odpad“, vysíláme do kolektivního pole zprávu, že ženství, jeho projevy a proměny, jeho esence, důležité symboly a přechodové rituály patří do koše. Že není třeba se jimi zabývat a můžeme další desítky a stovky let dělat, že neexistují, snažit se je skrýt a utajit.

Vzpomínáte, jak vám bylo jako dospívající dívce trapně jít s vložkou na záchod? Také jste se snažila ji co nejvíc skrýt, mít ji co nejtenčí, aby její obrys nebyl vidět? A také se vám někdy stalo, že krev prosákla? Jaké jste kolem toho měla pocity? Tuším, že nic příjemného to nebylo. 

A co kdyby tyhle pocity už naše dcery v budoucnu nemusely zažívat? Co kdybychom se jim dokázaly společně při vyprávění o menstruaci zasmát a vzpomínat na ně jako na dávnou zkušenost, kterou jsme společně jako lidstvo překonali?

Menstruační krev nejde utajit. Má svou texturu, kterou jen tak nevyperete. Má svou vůni, kterou jen tak nepřevoníte. Má svůj smysl. Má svou hloubku. Má svůj účel. Čím více ji jako společnost i jako individuality budeme popírat a vykazovat do stínu, tím více se bude hlásit o slovo. Třeba jako bolestivá menstruace nebo naopak žádná menstruace nebo jako jiné symptomy a projevy. Dokud nebude přijata. A dokud jí nedáte náležitou váhu a úctu. 

Jakmile to uděláte, váš život může získat úplně jinou hloubku a kvalitu. 

Najednou budete vědět, kam patříte, odkud pocházíte a kam máme dál směřovat. Budete samy sobě více rozumět. Vaše intuice, vaše tělo a Matka Země k vám budou promlouvat. Menstruace je bezesporu dar. Je to dar posvátného času pro nás, naši psychiku, dar zastavení se z rychlosti dnešního světa, odpojení se od věčně zaneprázdněné hlavy a napojení se zpátky na tělo. Čas odpočinku.

Je přirozené krvácet. Díky tomu, že krvácíme, můžeme stvořit život, zachránit život, vrátit život (znovu do Země). 

Vylévání krve do Země je výraz vděčnosti Matce Zemi i sobě.

obrázek: @tinamariaelena

Je to dar Zemi, která nám dala život, která nás živí každý den a do které se zase jednou vrátíme. Je to další způsob, kterým o Zemi můžeme pečovat a vyjadřovat jí svou úctu, místo toho, abychom ji zahlcovaly spoustou odpadu z vložek a tampónů. 

Darovat krev Zemi a vyživovat ji skrze sebe (a být vyživovány) nám může pomoci i ve chvílích, kdy se stěhujeme, stavíme dům, zkrátka máme nový domov anebo se potřebujeme cítit více doma, zakořenit. Když utrousíme pár kapek naší krve v parku, na zahradě, v lese v blízkosti našeho domova, vytváříme si s místem bydliště a s jeho Zemí doslova buněčné a energetické propojení. 

Jsme portálem života a smrti, kterým teče naše krev. Tato jemná síla pomalu působí klidnou a mírumiluvnou revoluci. Díky ní si můžeme vzít zpátky svou sílu, divokost, svobodu, rozpomenout se na svůj příběh, léčit naše kořeny… a zachránit těla od hormonů a chemikálií. 

Jsme stejně silné a plodné jako naše Země. Jsme životem a v našem lůně leží budoucnost lidstva.

Dávné proroctví lakotských indiánů praví:

“V den, kdy ženy začnou vracet svou krev Zemi, ji muži nebudou muset prolévat ve válce.”

Země totiž bude sycena životem nikoli smrtí. Kéž se tak stane!

Janita

Facebook Comments
Jana Urbanová
"Otevřeně sdílím své příběhy (nejen) z oblasti sexuality a podporuji ženy na cestě sebe-vědomého ženství, aby mohly šťastně kráčet životem a zářit na tento svět. Po cestě svého poslání, s citlivým tělem plným radosti a srdcem bušícím pro lásku. Mou vášní je osobní rozvoj prožitkem. Co se naučím, předávám s nadšením dál v on-line a živých kurzech, ve kterých ženy nacházejí své jedinečné, opravdové a přirozené já." Více o mně si přečtěte zde >>.

Napsala jsem dva e-booky. Prvním z nich je: Rozkvétání ženy aneb 7 kroků k (znovu) objevení vlastního ženství, který je určený všem dívkám a ženám, které chtějí pečovat o svou ženskost. Druhý e-book nese název Když se žena zamiluje do ženy a je to má otevřená zpověď o životě se ženou a velkém sebepřijetí. Slouží všem ženám, které vidí svět v barvách a nebojí se být jiné. E-booky jsou zcela ZDARMA. Ať je jejich čtení pro vás pohlazením po duši. <3

Komentáře