Co dokáže retreat aneb jak jsem našla svou smyslnost

Nevěděla jsem, pro co si na Corfu na Movement Gathering jedu. Ale cítila jsem silně, že tam mám jet, že tam pro mě něco je.

Tohle vnitřní volání bylo silnější, než moje mysl, která mě pár měsíců po přihlášení donutila účast zrušit. Lekla jsem se, že to nedám, ačkoli jsem podporovaná ze všech stran (hlavně mým mužem, ale i mámou, která přijela pomoct). Bála jsem se, že nedokážu odjet od dětí, od Mikiho, kterého jsem ještě kojila. Jenže pak jsem pochopila a procítila v konstelaci, že to není o dětech, ale o tom, že nedokážu přijmout tolik potěšení, že bojuju s tím dopřát TOLIK jen sama sobě.

Samozřejmě to bylo přesně TO, co jsem nejvíc potřebovala.

Doplnit zase ten pohár, ze kterého jsem skoro 5 let v kuse, od té doby, co jsem se stala mámou, jen dávala a který zůstal úplně prázdný. Tak prázdný, že jsem už zapomněla, kdo jsem, kde jsou moje vášně, pro co hořím… a život jsem vnímala tak nějak bez barev.

Zapomněla jsem plakat a smát se naplno, zapomněla jsem naplno tančit, zpívat, dojímat se krásou, přináležet k ostatním, k zemi, mrakům a hvězdám, slunci, moři… Zapomněla jsem být (s) přírodou a hlavně sama sebou. Zapomněla jsem, co miluju a jak se milovat. Byla jsem v hlavě a v módu dělání, plnění úkolů a rolí.

Zavřela jsem srdce.

Protože to pro mě bylo bezpečnější a líp se tak funguje ve vnějším světě.

Mockrát jsem byla v minulosti zraněná, když jsem srdce otevřela. A taky mockrát nepřijatá. Ale řekla jsem si jeden den na Corfu, že už nejsem ta náctiletá holka a že je čas uzdravit staré rány.

To, co jsem na Corfu dostala, předčilo veškerá moje očekávání. Po pravdě už jsem ani nic nečekala, jen jsem se pustila po proudu a odevzdala. Životu. A život, životní energie a smyslnost… řekla bych až nový stupeň vnímání a cítění, vědomí a napojení se dostavil.

Samozřejmě to nebylo jen tak.

Teklo hodně slz, hodně mě bolela duše i tělo. Hned první den se mi zablokovala krční čakra – místo komunikace a sebevyjádření – nemohla jsem polknout. Potkávala jsem samu sebe zamotanou ve starých vzorcích. Viděla jsem, kolik jsem toho v životě udělala špatně. Styděla jsem se před ostatními, že pořád brečím, bála jsem se to ukázat, být takhle viděna, takhle obnažená a citlivá.

Šla jsem ale skrze to všechno… nezůstávala jsem v těch pocitech a emocích. Nechávala jsem je projít, plynout. Obrovsky mi pomáhal tanec, pohyb, a tak bezpečné a láskyplné prostředí. Komunita. Spřízněné duše. Ženy a muži, kteří mi říkali: “Neskrývej to, je to dar. My tě takhle milujeme.” A příroda. Tak bohatá a pestrá. Stromy, které mě objímaly, květiny, které se mnou tančily, motýli a ptáci, kteří mi ukazovali, že i já můžu dýchat, že i já mám křídla.

Dvě slova ze mě vyšla během otevíracího rituálu: Fragility & Wings. Křehkost a křídla.

Docházelo mi během týdne, že jinak, než přes obnažené srdce mi křídla nenarostou.

Vypínala jsem hlavu a když jsem nebyla v pohybu a v hudbě, byla jsem v klidu a tichu…. odpojená od běžného života, v absolutní přítomnosti bez plánu.

„Nemusíš vědět. Důvěřuj. Ono se to stane,“ slyšela jsem pocitově, ale i z úst lidských bytostí.

Nechávala jsem se vést tím něčím, co nedokážu pojmenovat, co mě na tohle místo mezi tyhle lidi a učitele zavedlo.

Během programu jsme aktivovali jsme hodně ohně. Tak moc, že mi skoro po každém dynamičtějším pohybu hořely dlaně. Nevěděla jsem, co s tím. Chladila jsem se ve vodě, bořila ruce do země. Nemohla jsem spát ani moc jíst. Tušila jsem, že se ve mně probouzí nějaká síla, ale mysl se pořád ptala: „Co s tím mám dělat? Jak to mám používat?“

“Dej to sobě…” řekla mi lektorka Virginie, když jsem ji potkala jednoho odpoledne na pláži nahou laškující s paprsky slunce. “Tanči dnes večer pro sebe. Miluj se se svým tělem. Každý den slavíš svatbu sama se sebou.” To, že jsem na sobě právě měla svatební šaty už je jen drobný detail. 🙂

“Ale jak, jak to mám udělat?”, mysl si nedala pokoj.

Nevěděla jsem. Ale důvěřovala jsem…

V tanci toho večera se stalo něco neuvěřitelného. Byl to TransenDance fascilitovaný šamanem Pepem se zavázanýma očima a živou hudbou. Neskutečný zážitek! Šlo to u mě daleko za hranici pohybu a běžného vnímání. Představuju si, že tohle lidé zažívají na Ayahuasce nebo na drogách. My však byli čistí jak horské jezero. Byla to čistá magie. Každý můj pohyb byl veden a vedení mě vybízelo: “Tady to je, vezmi si to. Takhle…”

Nebudu popisovat detaily, možná při jiném sdílení. Ale ten večer mě prostoupila láska a naplnil se mi životní pohár tím nejsladším nektarem. V ten večer se mi vrátila moje sexualita a smyslnost. Ovšem na úplně jiné úrovni, než dříve. To, co jsem před lety z různých důvodů zavřela, teď přišlo transformované. Skrze tanec, skrze dotek, skrze vzá-jemnost. Skrze absolutní přítomnost beze strachu, kdy jsem se stala dvěma mnou předtím nenáviděnými zvířaty, hadem a pavoukem, kteří mi předali svou medicínu.

“Ted už můžeš tuhle magii začít používat dobrým směrem. Takhle….”

Uf.

Málem mě to tu noc a další dny roztrhlo na kusy. Ego bojovalo o pozornost. Přišlo chtění, lpění, urputnost, staré programy.

Složila jsem se až předposlední den, kdy do sebe všechny dílky puzzle zapadly. A kdy jsem za zvuku harfy prožila velmi, velmi, velmi léčivé sdílení ve skupince se samými muži. Absolutní požehnání pro mě i tento svět, jinak to neumím nazvat. Navrácení důvěry, rozplynutí strachu, hluboký respekt a láska.

Prostoupila mě následně taková síla, taková radost, takový proud života a level vnímání, kdy jsem viděla a slyšela všechno, kdy jsem věděla, co se stane, co si druzí myslí, kdy se za moment manifestovalo cokoli, na co jsem jen stačila pomyslet. Byla jsem v tom všem plně a přitom trochu nad i pod a všude okolo.

Nepopsatelné.

Týden pomalu končil a já byla v absolutním souznění s tělem, duchem a přírodou. V propojení a napojení se vším, co mě obklopuje.

Četla jsem o tom. Tušila, že takový stav existuje. Ale byla to pro mě dříve prázdná slova a hodně vzdálená představa. Teď jsem to zažívala. Proudily mnou úžasné vlny, které mě milovaly zevnitř. Aniž bych se s někým fyzicky propojila. Jen s životem a přítomností.

Teď tyhle řádky píšu z domova…

Integruju a rozdýchávám intenzitu prožitého. Vlny už jsou slabší. Popravdě nevím, jak si tyhle „high vibes“ udržet. Návrat je docela náročný. Někdy si připadám totálně napojená na sebe, ale odpojená od rodiny, od dětí i muže. Někdy utíkám ven, potřebuju ticho nebo hudbu do uší, tančit, dýchat, koukat do mraků. Jindy jsem plně v teď a tady a jedu na vlně souznění se všemi, kteří jsou kolem mě. Obvykle se to střídá jak aprílové počasí.

Integrace je důležitá a často podceňovaná. Je potřeba komunikovat svoje potřeby a najít si prostor prožité zpracovat. A zároveň pomoci nejbližšímu okolí vám aspoň trochu porozumět. I pro ně je to náročné, když je vaše tělo zpátky, ale duše ještě tam…

Každopádně počítala jsem s tím a připravila na to i mého muže, který z vlastní zkušenosti ví, co je „pokurzový dojezd“. Tím pádem je to aspoň o trochu snažší.

Tuším, že můj dojezd bude trvat týdny, možná měsíce a hodně zamíchá mým dosavadním životem. To napojení, co jsem ochutnala a hlavně samu sebe v plném proudu života už nechci ztratit.

Nevím, co bude dál. Někdy mě to děsí, jindy jsem v naprostém klidu a důvěře. Vím, že mě duše, tělo a „vyšší síla, kterou neumím popsat“ vedou správnou cestou. Což nemusí být vždy jen příjemné, to jen abychom měli jasno, ale vždy je to dobré. Věřím, že získanou magii použiju tvořivým a láskyplným směrem.

Až se vše trochu usadí.

„Věr tomu pocitu, má drahá a běž za tím…“ napsala mi jedna krásná duše nedávno.

Tak jo. Jdu.

…

Co dokáže jeden retreat, že? 🙂

A proč tak niterné věci sdílím? Tuším, že nejsem sama, která se někde na cestě životem či rodičovstvím ztratila. A věřím, že tyto řádky mohou pomoct… třeba vám, které nebo kteří je právě čtete. Třeba ve vás sepne pocit, který se u mně aktivoval před rokem. A který mě dovedl až na Corfu a doplnil můj životní nektar.

Navíc…

Na konci června otevírám první ročník školy The Circles School pro budoucí průvodkyně a facilitátorky (nejen) ženských kruhů. Budu v ní učit, jak vést bezpečně originální akce pro ženy, jak je naplnit a prodat a jak samu sebe pravdivě prezentovat, abyste byly uvěřitelné a přitahovaly srdcové účastnice.

Pokud cítíte volání, přihlaste se na ZOOM call, kde vám povím více a kde se můžete na cokoli ohledně školy zeptat. Call se bude konat ve středu 14.6. a pokud nestíháte, můžete kouknout na záznam.

Movement Gathering byla úžasná zkušenost z pohledu účastníka, ale to bych nebyla já, abych nekoukala i za oponu. Zajímala jsem se a vyptávala organizátorů, co jak dělali a proč. A už se těším na živé akce, které s touto novou inspirací vytvořím. Ale také na akce, které vymyslí a povedou účastnice The Circle School.

Chcete se k nim přidat?

Těším se na vás na callu. 🙂