Můj příběh

Podporuji ženy na jejich ženské cestě, aby mohly šťastně kráčet životem a zářit na tento svět. Píšu blog, sdílím příběhy a také pořádám zážitkové kurzy, ve kterých ženy nacházejí svou jemnou ženskou sílu.

Janita Urbanová

Jemná síla ženství


Probouzení ženství v dívkách a ženách se mi stalo
vášní i životním posláním. Cítím neodolatelné nutkání
otevřeně mluvit a psát o vrcholech i temných údolích
ženského světa, vyvracet mýty a předsudky o
sexualitě, ženskosti a ženském těle.

Přináším inspiraci od jiných žen a veřejně uctívám
posvátnost ženství.


Kdo jsem?

Divo-ženka … miluju chodit bosa po louce, tančit v dlouhých šatech, nenosit kalhotky ani podprsenku, sbírat luční květy, usínat v přírodě a probouzet se v ní

Čarodějka … párkrát už zahřmělo, když jsem mluvila o ženských kouzlech

Maminka ... krásné dcery Lady, malé Bohyně lásky.

Milenka … rozumějte ten archetyp… jsem přesvědčená o tom, že zdravá, naplňující sexualita je základem šťastného života

Žena ... nejlepšího chlapa na světě

Majitelka … zrzavé fenky Sany, které s láskou říkám „prcinka“

Přítelkyně … několika skvělých lidí, které tvoří mou širší rodinu

Dcera … super mámy a táty, kterému mávám do nebe

Lektorka osobního rozvoje a instruktorka zážitkové pedagogiky. V kurzech, které organizuji, hasím všechny své vášně.

Manažerka … s více než 12ti letou praxí v produkci, event managementu, PR a vzdělávání

Úplně normální ženská … s emocemi, náladami, úspěchy i propady

Bohyně … stejně jako vy!

 

Dlouhou dobu jsem si však se sebou nevěděla rady.

Potýkala jsem se s mýty a předsudky o vlastním životě a o tom, co bych v něm měla jako žena prožívat.

Od osmnácti do sedmadvaceti let jsem nebyla vůbec schopná navázat a udržet normální vztah. Mým životem prošlo mnoho lidí. Mužů i žen. Byla jsem závislá na intenzitě. Ve vztazích i v životě. Hodně jsem pracovala, hodně jsem pařila, tančila jsem, cestovala. Objevovala jsem svět… i ten intimní. Prahla jsem po extrémech a uspokojovala jsem se v nich.

Navenek jsem byla přitažlivá žena, uvnitř jsem však byla neskutečně zmatená. Žila jsem spíše mužské hodnoty: vystudovat, mít dobrou práci, něco dokázat, dosahovat cílů, být úspěšná. Podávala jsem výkony, dělala milion věcí najednou (hlavně pro druhé) a skrze to hledala svou hodnotu, toužila po uznání…. Postupně jsem se vzdalovala od své pravé přirozenosti.

V sedmadvaceti jsem se zamilovala do ženy.

Jmenovala se Flávia a byla z Brazílie. V Čechách se živila jako muzikantka. Prožily jsme velkou lásku, pochopení a duchovní, až vesmírné propojení. Flávia zásadně ovlivnila můj život. Jsem jí za to velmi vděčná. Jenže pak mi začaly bít biologické hodiny... a náš vztah skončil. Vrátila jsem se zpět k mužům a ona do své rodné země.

Život plynul... Jednoho dne roku 2016 mě můj tehdejší přítel požádal o ruku. Měli jsme zdánlivě pohodový vztah. Na oko vše v pořádku, uvnitř velká černá díra. Taky to znáte? Bydleli jsme v pronajatém baráčku se zahradou a dvěma psy a měli spoustu plánů: koupit pozemek, postavit dům, založit rodinu, možná pracovat ve školce, možná být máma na plný úvazek, možná začít podnikat, nebo radši někam utéct? 

Nebyla jsem šťastná, nesmála jsem se, zase jsem hodně pracovala a utíkala sama před sebou…

Domů z práce, která mě nebavila, jsem se vracela vystresovaná, unavená, ne-živá. Ve volném čase jsem organizovala zážitkové kurzy a dávala do jejich tvorby a organizace všechny své vášně. Lidé v kurzech zažívali úžasná dobrodružství, můj vlastní život v partnerství však byl šedivý, stereotypní…

Žila jsem tak, jak jsem si myslela, že je správné, ale rozhodně ne tak, jak bych jako žena chtěla. Nevěděla jsem, jak na to. Cítila jsem se jako žena naprosto nenaplněná.

A pak jsem odjela na svůj první ženský kurz.

Byl to zážitkový kurz pro maminky a dcery, kde jsem se starala o oheň v krbu :). Byla jsem hlavní kuchařkou. Ženská energie mě naprosto pohltila. Sdílení, rituály, podpora, inspirace, příběhy. Cítila jsem se tam hned jako doma. Pár měsíců na to jsem odjela na další ženský kurz a tam poprvé zažila obrovskou ženskou sounáležitost a pocit "nejsem na to sama". 

Začala jsem se oťukávat se svou vnitřní ženou a cítit se lépe. Ale pořád to tak nějak nebylo ono. Něco mě stále brzdilo.

Vesmír zasáhl. Jednoho dne mne kamarádka Lenka oslovila s nabídkou: 

"Pojedeme navštívit Flávii do Brazílie. Ty si potřebuješ odpočinout a já taky." 

Byl to šílený nápad. Neměla jsem peníze. Neměla jsem tou dobou ani práci. Na kontě mi zbylo pár tisíc. Rozum mi nasázel do hlavy milion důvodů, proč bych nabídku neměla využít. Srdce mi však při pomyšlení na milované Rio bušilo a v břiše poletovali motýlci. Tak jsem si peníze půjčila a odletěla.

Když jsem na pláži pod slunečníkem popíjela caipirinhu, nemohla jsem uvěřit, že se nacházím v realitě. Konečně jsem se zastavila a začala znovu dýchat. Před odletem zpět do Čech mi Flávia řekla ještě jednu zásadní větu:  „Nezáříš“. Dotklo se mě to tak moc, že jsem se na místě rozbrečela. Měla totiž naprostou pravdu. 

V ten moment jsem se rozhodla svůj dosavadní život kompletně změnit.

Na letišti jsem si koupila nový deník a do něj začala psát nový příběh…

Opustila jsem svého nastávajícího i domeček z karet a krátce na to potkala nejlepšího chlapa na světě. Některá přání se prostě plní rychle. Pak už to jelo jako na tobogánu. Nové bydlení, nová práce, nový vztah. Okay! Děkuju moc. Ale jak dál?

Pochopila jsem, že opravdová změna není o tom, že vyměním pastelky a začnu kreslit jinými barvami. Opravdová změna jde do hloubky.

Musela jsem si sáhnout hluboko dovnitř sebe sama, vytáhnout stará zranění, uvědomit si je a začít je léčit. Opustit naučené vzorce chování, vymazat přesvědčení v hlavě a změnit způsob myšlení. Přestat se vymlouvat a hledat viníka kolem sebe. Uvědomit si, že jedině já sama jsem zodpovědná za svůj život a za vše, co v něm prožívám. 

A tak jsem postupně ubírala plyn a začala si v životě tvořit místo pro opravdu důležité věci. 

Postavila jsem sebe a svou ženskost na první místo a pomalu se učila mít se ráda. Navštívila jsem (a stále navštěvuji) různé semináře a kurzy osobního rozvoje, které se týkaly sexuality, vztahů, partnerství, přístupu k tělu a práci s myslí, přečetla jsem spoustu knih, našla si svůj ženský kruh a obklopila se lidmi, kteří mě podporují a inspirují. 

Vykročila jsem také na cestu seberealizace. Uvědomila jsem si, že chci propojit svou zkušenost s prohlubováním ženství  a sexuality se svou profesní praxí v produkci, vedením projektů a organizaci a tvorbě živých zážitkových akcí. Nastoupila jsem na roční instruktorský kurz, kde jsem se naučila do hloubky pracovat s dramaturgií, cílovou skupinou, programovými prostředky a dalšími důležitými oblastmi "kurzové alchymie".

Během kurzové praxe jsem se také zásadně posunula v lektorských dovednostech a zažívala intenzivní pocit, že dělám to, co mě neskutečně baví. Mimo jiné jsem absolvovala 2-letý výcvik v muzikoterapii a rodinných konstelacích, přihlásila se do kurzu Podnikání z pláže a každý den se učila při spoluvedení centra osobního rozvoje Prostor 8. Vzdělávám se a seberealizuji se s nadšením dál i teď na mateřské.

Sebepoznání se mi stalo (a stále je) vnitřním motorem.

Ušla jsem tisíce kilometrů, než jsem znovu objevila svou opravdovost. Pořád touhle cestou poznání jdu... Teď už jsem ale spokojená a (většinou :) ) zářící. Trvalo mi roky, než jsem pochopila, že naplnění nepřijde zvenčí, ale ze samého středu mojí bytosti. Uvědomila jsem si, že mé tělo je zdrojem lásky, rozkoše a potěšení a že žití mé ženské podstaty je kompas pro můj život.

A také jsem přišla na to, že jedině tehdy, když samu sebe přijmu jako celek, se svými světlými stránkami i stíny, mnou bude proudit opravdová životní síla, ze které mohu světu něco předat.

Vím, že mnoho dívek a žen zažívá podobný zmatek a neuspokojení v životě jako jsem dlouho prožívala já. Nastupují na (nebo už žijí) cestu dospělosti plné předsudků a mýtů o své sexualitě, vlastním těle a prožívání. Bojí se či odmítají svou ženskost. A nebo jí někde po cestě životem ztratí... 

A tak otevřeně sdílím své příběhy, mluvím a píšu o svých zkušenostech z oblasti sexuality, vztahů a života ženy, organizuji zážitkové kurzy, ženské kruhy a semináře.

Mám totiž velkou vizi.

Vidím v ní spokojené a zářící ženy, které jsou si vědomy své hodnoty, vrozených kvalit a možností, které jim jejich ženství a dnešní doba nabízí. Naplno žijí své dary a tyto dary společnost přijímá s úctou, obdivem a respektem. Milují své partnery, starají o své děti, pečují o sebe, své tělo i duši, setkávají se a inspirují s dalšími ženami. Nebojí se své zranitelnosti, jemnosti, emocí, naopak v nich vidí svou sílu.

Šíří mateřsky ženskou, láskyplnou energii, kterou dnešní svět tak potřebuje. A taky vidím, jak tyto ženy kráčí po boku vědomých mužů se silnou vizí, jejichž srdce buší pro lásku a pravdu... a pro jejich ženy.

Zdravé a proudící ženství si můžeme užívat dříve než v pětatřiceti.

 

Jemná síla ženství v sobě totiž nese poselství, které dokáže změnit nejenom náš život, ale celý svět.