Bylo mi třináct, když jsem si začala psát svůj první deník. Byl jím docela obyčejný sešit s tvrdými deskami fialové barvy, který mi tenkrát některý z rodičů přinesl z erárních kancelářských potřeb z práce. Dnes jich mám v knihovně okolo dvaceti. Mají různé obaly, tvary i rozměry. Píšu si je nepřetržitě už 21 let. Nejsou to doslova deníky, spíš občasníky. Jsou v nich...
Tento příspěvek na blog píši po dlouhých dvanácti měsících, během kterých můj web zažil dvakrát klinickou smrt (když mi ho hostingová firma opakovaně vypla) a poté znovuzrození (když jsem konečně zaplatila doménu). Mé nepřispívání však odpovídá spíše zběsilému tempu, jež jsem si vloni pro svůj život dobrovolně zvolila. O tom a taky o lásce, tichu, zimě a životu bude tento příspěvek. Rok 2017 byl...
Posledních pár dní ve mně převládal pocit, že někdo (asi tam nahoře) v celku neurvale foukl do mého domečku z karet a vše, co se kdy dalo nazývat jistotou, mi vzal. Stalo se to dost nečekaně, bez přípravy. V nejkrásnějším městě na světě. Práce. Vztah. Priority. Vyhlídky. Krásné bydlení za Prahou. Plány. Všechno v prdeli. Bod nula (i na kontě). Lítost. Vztek. Brek. Ego uražený až do nebes....
Na začátku byla… Flavia. Jedna z žen, která zásadně ovlivnila můj život. Soulmate. Perkusionistka z Ria, která se ve třiceti letech rozhodla zkusit štěstí v Evropě a shodou náhod si pro svůj plán vybrala Českou republiku. Potkala jsem ji v Praze o pár let později, kdy už zde měla vybudované zázemí a vedla svou vlastní kapelu Batukatum. Stala jsem se její manažerkou a taky partnerkou....